Beacon

První výlet za město. Je krásně, trocha podzimního smogu vysoko mezi barákama budí dojem oparu nad řekou. Jedeme se Standou, Alžbětou a Hankou do Beaconu, kde se nachází vesnická centrála americkýho minimalismu 70. let – Dia: Beacon. Z hlaváku Grand Central na Dvaačtyřicátý a Čtvrtý – ta ve skutečnosti vede tunelem pod nádražim – příměstskou železnicí Metro-North hodinu a půl na sever podél Hudsonu. Kupujeme do vlaku největší kafe, je tři čtvrtě na deset ráno a vlak z města je skoro prázdnej. Hlavní hala nádraží má azurově modrej strop s hvězdama, všude vojáci se sapikama. Proudy lidí vybíhaj z podchodů a mizej v úzkejch děrách, co vedou do metra. Tady v detektivkách dycky chytnou zločince, když se snaží incognito zmizet z města a vyhnout se spravedlnosti.
Vlak staví eště dvakrát ve Španělskym Harlemu, přejede most přes East River do Bronxu a zanoří se mezi skladištní haly, jeřáby a sběrný suroviny plný zbytků aut. Všude kovový mosty, lesknou se ve slunci, lodě plujou proti i po proudu, protější břeh je skalnatej a vysokej. Stromy sou zelený, rudý a žlutý. Na ostrůvku rozpadlej mlejn ze začátku dvacátýho století.V Beaconu je vedro, slunce pálí, chlápek vesluje na pramici z jachty na břeh. Po mostě přejdeme železniční koridor a hned za nim už je vylký parkoviště vydlážděný zámkovou dlažbou a nízká skladištní budova, kde muzeum sídlí. U pokladny se prokazujeme novinářskejma průkazama, na žízeň si kupuju znova březový pivo, který minule chutnalo odporně, ale tentokrát má jinej název a tak sem ho neidentifikoval. Expozice je plná minimalistickejch děl, máme to s Hankou za půl hodiny zmáknutý, pijem kafe před budovou, ve který je kasa a bookshop, a čekáme na Standu s Alžbětou, až se nabažej umění. Přicházej po další třičtvrtě hodině a ukazuje se, že sme dobrou polovinu exponátů nenašli, a tak tam deme znova,  protože se jedná hlavně o Serrovy obří kovový smyčky – řekněme smyčky, spíš takový rozvinutý cisterny. A sou opravdu dobrý. Připomínaj rozpadlý kusy vybavení zprivatizovanejch i nezprivatizovanejch Jednotnejch zemědělskejch družstev. Rezavý železo v horku trochu páchne, jako krev při běhu v nose. Pak konceptuálnější část ve sklepě. To je hned.Samotný městečko je eště kousek vod Dia. U cesty sou zapíchnutý transparentíky k místním volbám, domy vypadaj jako ze Šarlatovýho písmene vod Hawthorna, jen sou vobložený plastama, vlajou americký vlajky ve větru a taky jedna hodně vybledlá irská.Hlavní ulice – nazvaná Main Street – nízký domy, pár restaurantů pro turisty a nějaký malý marný galerie s keramikou a zvětšenejma fotkama. Skupina voličů demokratů vyrábí transparent u stavby, která je vohrazená osb deskama. Pani mě nutí fotit zdviženou zaťatou pěst, což nedělám, a pěsťovej umělec se po mně divně kouká. Žáci vybíhaj ze školy, akorát skončila výuka, manikurní salóny sou plný ženskejch, v trafice lidi nakupujou stírací losy. Obchody řídnou a přibejvá benzínovejch pump. V dálce je vidět další skalnatej hřeben. Votáčíme zpátky a v malym bistru si dáváme hamburgry z místní hovězí zahrádky. Prodávaj též mikiny s reklamou na ranč/statek nebo co to je, kde chovaj krávy, ze kterejch ty hamburgry sou. V baru je i stařičkej flipper s hrou o školních dětech. Hamburgr je překvapivě malej, ukrutně mastnej a skvělej. Bacon Barbeque. Přichází chlápek s tak jedenapůlročnim dítětem převlečenym za miniaturního Supermana. Má červený návleky na boty na gumičku a když ho chlápek zvedne, vypadá jakoby vopravdu lítal. Prodavač se ho vyptává na jeho superschopnosti a planetu Krypton. Superman se tváří zmateně, neví, která bije a tak toho prodavač nechává a věnuje se srkání pitíčka.
Po cestě zpátky k vlaku fotim tu zaťatou pěst, na fotce s ní je i obří stříbrnej pikap, a pak i Mechanics Savings Bank, která vypadá jako ztělesnění Spenglerova Soumraku západu.Na nástupišti je nesnesitelný vedro, spousta lidí, slunce už je nízko. Vlak je plnej, na sedadle před náma seděj dva namakaný dělníci v dresech New York Rangers, nepokrytě chlastaj piváky, mastěj karty a k tomu poslouchaj rádio na baterky.