Kolchoz 2547

Kronika jedné intervence. V rozvaleném jednotném zemědělském družstvu ve Staré Huti intervenují bytosti z jiných světů. Omámí traktoristu, zneužijí silo svařené ve Vítkovicích, ozáří mléko a technologickými vymoženostmi mutují skot. Sepsal Milan XXXIX.
Na stroji Adast Dominant vytiskl Jaroslav Janďourek. Sdrátošito v knihvazačské dílně Jana Hybnera. Praha, Evropská unie, 2010.
250,– Kč a poštovné.

Strany materiálu KVSH, 21/4/98/5–8/8

Kronika vsi Stará Huť.
Dne 21. 4. 1998.

Můj Bože! Kurva! V neděli se to stalo. Zděnek šel prohlídnout mladý bejky do jezedárny. Traktor kovově chrčel po polní cestě. Nebe bylo olověný, šedý, mouchy teskně bzučely těsně nad rozpálenym kamenim. Zvuk motoru se lepil na povadlý listy plesnivejch olší. Jen co se za rygolama zaleskly vlnitý plechy sýpky a dlouhýho chlíva, Zděnek cejtil, že je všechno špatně.
Vjel do ozónovýho mraku. Smradu jako když do kostelní věže práskne blesk. Najednou zetor zachrchlal a zhas. Krávy na pastvě podivně, křečovitě trhaly údama. Z jejich pěn u hub se tvořily potoky, který se slejvaly u vohradníku do velký pěnový bariéry. Kruhy, co maj bejci v nozdrách, kovově rezonovaly. Zvonce zvonily, teda spíš nezvonily, mimozemskou píseň nějakou. Zdenál na chvíli ztratil vědomí. Poslední, co si vzpomněl, byla nějaká aura. Vod latinskýho aurum, teda zlatý, řikal Komponent, co se mu tak říká, že má robotickou paži a v hlavě spoustu blíže nespecifikovanejch implantátů, mezi nima i latinsko-českej slovník. A aurum je zlato, ne zlatý. Ni nix. Po chvíli se probral, z hlavy mu tekla červená, jak se praštil vo basu desítek, co používá jako chladiče. Střechy silážních budov se votevřely a šla z nich nadpřirozená aura – teda záře. Byla zářivě bílo-modrá, fialovo-černá, rudě-ohnivá. Z těch střech se vysunuly podivně zahnutý a zakroucený hlavně příšernejch ultrapaprskovejch zbraní, co hned začaly voptikou skenovat prostor. Von Zděnek byl naštěstí vodstíněnej tou hromadou pěny, a tak na těch ultracitlivejch snímačích nebyl zmerčenej. Najednou von s hrůzou spoznal, jak se to má. Kravám některý údy že prej vodpadly, i z jejich bachorů se střeva vyhrnuly, i ty další zbraně. Jako-by se všecky na zadní postavily, pak se kolem vlastní vosy votáčet počaly tak, jako to dělá korouhvička za větrnýho dne. Taky skenovaly, ale v malym měřítku. Mlíko se v hliníkovejch bandaskách zle vařilo. Díky těm paprskum se ale i jinde voteplilo. Pak se všechno jak mávnutim kouzelnýho proutku změnilo. Záře zelená se šířila vod vršku sila. Bylo to sdílení informací. Ty kurvy mimozemský se na nás domlouvaly. Ve vzduchu byla smrt. Smrt dalekýmu i blízkýmu!

Do kroniky dnešního dne zapsal písmák Milan XXXIX. Nebude to utrpení rodu lidskýho dlouhýho trvání mít. Ad maiorem Dei gloriam!!! Ad vitam aeternam!!! Ad nauseam.